Nesnesitelní. Jak Arteta změnil filozofii Kanonýrů a vyhrál mistrovskou trofej
Atraktivní útočný fotbal zaprodal za nudnou, pomalou a silně defenzivní hru. Tak někteří lidé popisují proměnu Arsenalu pod vedením španělského trenéra Mikela Artety. I když změna herní filozofie přinesla ovoce a ukončila více než dvacet let čekání na trofej z nejvyšší anglické soutěže, kritice se Gunners nevyhnuli. A to ani z řad vlastních fanoušků. Statistiky ze začátku letošní sezony ale naznačují další posun. Arteta možná našel způsob, jak útočit, aniž by tým podstupoval výrazné riziko.
V říjnu 2024 přirovnal komentátor Sky Sports Jamie Carragher herní styl Arsenalu pod vedením Mikela Artety k týmům Josého Mourinha, známého pod přezdívkou „The Special One“. Chtěl tím upozornit na důraz, který Kanonýři kladli nejen na pevnou obranu a fyzickou hru, ale také na standardní situace. Tímto prohlášením Carragher rozproudil debatu mezi fanoušky Kanonýrů: Neomezuje Artetův stále opatrnější přístup ofenzivu Arsenalu a jeho schopnost pravidelně skórovat?
Návrat k Wengerballu
Vraťme se do prosince roku 2019. Možná právě to nám pomůže celou situaci pochopit. Mikel Arteta tehdy převzal tým po odvolaném trenérovi Unai Emerym a dočasném trenérovi Freddiem Ljungbergovi. První kroky bývalého asistenta Pepa Guardioly vedly především ke stabilizaci rozpadlé obrany. Tehdejší styl fotbalu by šel popsat jako opatrný, možná místy až příliš svázaný. Úspěch sice přišel v podobě triumfu v anglickém FA Cupu, v Premier League ale klub skončil až na osmém místě. Stejné umístění zopakoval i v následující sezoně, během které Arteta začal svůj systém postupně uvolňovat a dávat větší důvěru mladým hráčům, především Sakovi, Smith Roweovi a Martinellimu. Změny pokračovaly i v ročníku 2021/22. Arsenal postupně přešel na rozestavení 4-3-3, zlepšil kombinaci a díky Ødegaardovi získal větší kreativitu ve středu pole. Výsledkem bylo nejen páté místo v Premier League, ale i položení základů týmu, který byl schopný bojovat o titul.
V sezoně 2022/23 tak byli hráči Gunners známí svým pěkným útočným fotbalem. Místy to až připomínalo pověstný Wengerball pod vedením francouzského Profesora. Ofenziva složená z Ødegaarda, Saky, Jesuse a Martinelliho dokázala svými rychlými útoky a krásnými kombinacemi potrápit skoro každého v lize. Kanonýři nasázeli úctyhodných 88 branek a dlouho se sápali po mistrovském titulu. Nakonec ale skončili druzí; Manchester City vyhrál ligu o pět bodů. Tuto sezonu můžeme s nadsázkou brát jako něco, co Artetu zlomilo.
V závěru tažení za mistrovským titulem se totiž ukázaly výrazné nedostatky. Zatímco během první poloviny sezony Arsenal inkasoval pouze šestnáct gólů, ve druhé už to bylo 27 branek. Nikomu snad nemusím připomínat závěrečný kolaps, kdy Arsenal třikrát remizoval (s Liverpoolem, West Hamem a Southamptonem) a následně prohrál s Manchesterem City. Výraznou komplikací bylo samozřejmě také zranění Williama Saliby, po kterém Kanonýři začali výrazněji ztrácet body.
Sázka na kontrolu
Pokud chtěl Arteta opravdu vyhrát mistrovskou trofej, musel najít nový způsob. Jeho dosavadní tým totiž v závěru předchozí sezony narazil na své limity, mimo jiné kvůli zraněním a nekonzistentním výkonům. Potřeboval hráče světové třídy, který by mužstvu dodal defenzivní stabilitu, aniž by obětoval ofenzivu. Tou osobou byl Declan Rice. Z West Hamu přišel v létě 2023 za částku, která mohla s bonusy dosáhnout 105 milionů liber. Do středu pole měl přinést fyzickou sílu, schopnost získávat míče a potřebnou jistotu při bránění protiútoků. Arsenal ale zároveň začal omezovat riskantní ofenzivní přechody a hrát zápasy kontrolovaněji.
V čem ale tato změna spočívala? Arteta začal klást větší důraz na postavení hráčů i ve chvílích, kdy měl jeho tým míč na kopačkách. Cílem bylo zabránit nebezpečným protiútokům po ztrátě míče. Rice pomáhal zajišťovat prostor před stopery, zatímco zbytek mužstva se snažil soupeře okamžitě napadat a získávat míč zpět už na jeho polovině. Arsenal tak chtěl omezit soupeřovy útočné možnosti ještě předtím, než se dostal do nebezpečných prostorů.
To vše bylo zjevné už na podzim 2023. Tehdejší analýzy uváděly, že Arsenal už sice nehrál tak přímočarý fotbal, ale ani nedovoloval soupeřům vytvářet stejné množství nebezpečných příležitostí. V sezoně 2023/24 nakonec Kanonýři inkasovali pouze 29 branek. Přesto nastříleli rekordních 91 gólů. Na mistrovský titul ale znovu nedosáhli; Guardiolovo City získalo o dva body více. Obzvláště bolestivá byla prohra 0:2 proti Aston Ville z poloviny dubna. A zde se dostáváme k paradoxu. Hráči Gunners sice nastříleli více branek než v předchozím ročníku, ovšem počet gólů ze hry klesl o jedenáct. Všichni už asi tuší, že úbytek dokázali Kanonýři částečně vynahradit nekompromisním zahráváním standardních situací.
V sezoně 2024/25 se ale začaly výrazně projevovat problémy s útočnou produktivitou. Začátkem roku 2025 upozornila BBC, že Arsenal oproti předchozímu ročníku výrazně méně střílel. Zatímco v sezoně 2023/24 vyslali Kanonýři průměrně 17,3 střely na zápas, v tehdy probíhajícím ročníku už to bylo pouze 13,8. Změny byly patrné také v rozehrávce, kde ubylo progresivních i průnikových přihrávek. Tato čísla sice nemusí na první pohled působit dramaticky, při sledování zápasů byla změna výrazná. Spousta lidí by nový herní styl dokonce označila za nudný, bez nápadu a zbytečně pasivní.
Je fér přiznat si, že zčásti by měli pravdu. Arsenal si vytvářel méně příležitostí ze hry a více spoléhal na standardní situace. Podle BBC se problém projevoval především ve středu pole, odkud přicházelo méně kreativních řešení. Útočné akce byly častěji vedeny po pravé straně přes Bukaya Saku, což soupeřům umožňovalo Angličana zdvojovat a útoky snáze bránit. Můžeme ale diskutovat, jestli za částí těchto problémů nestála také změna herní strategie samotných soupeřů. Arsenal se dlouhodobě musí potýkat s hlubokými obrannými bloky, přes které je složité proniknout. Nelze s jistotou říct, jak moc se tento faktor podílel na proměně jeho hry.
Snížení útočné produktivity se projevilo na výsledcích. Kanonýři v sezoně 2024/25 vstřelili pouze 69 ligových branek, získali 74 bodů a hned čtrnáctkrát remizovali. Na mistry z Liverpoolu v této kampani ztratili dokonce deset bodů. Na výsledcích se podepsala i zranění důležitých hráčů, jako byli Ødegaard, Saka a Havertz. Bylo by ale alibistické všechny problémy svádět na zranění a úzký kádr. Defenziva nadále patřila k nejsilnějším stránkám mužstva, ovšem útok už moc neštípal.
Defenziva jako cesta k titulu
Přesto se Arteta své filozofie nevzdal. A v sezoně 2025/26 přišel vytoužený výsledek. Arsenal získal 85 bodů a po dvaadvaceti letech se stal mistrem Premier League. Kanonýři přitom během mistrovské sezony vstřelili pouze 71 branek. To bylo o dvacet méně než v sezoně 2023/24. Jejich největší zbraní se stala mimořádně pevná defenziva. Za celý ročník inkasovali pouze 27 gólů a udrželi devatenáct čistých kont. Velký podíl na úspěchu měly také standardní situace. Podle Sky Sports z nich Arsenal bez započítání penalt nastřílel 25 ligových branek, přičemž rekordních devatenáct padlo po rohových kopech.
Arteta ale nespoléhal pouze na defenzivu a standardky. Oproti předchozím sezonám měl k dispozici také širší kádr, který mohl pravidelně obměňovat. Příchod Martína Zubimendiho navíc přinesl větší flexibilitu ve středu pole. Arsenal tak mohl častěji přecházet mezi rozestaveními 4-3-3 a 4-2-3-1 a přizpůsobovat svůj systém jednotlivým soupeřům. Rozdíl oproti předchozímu ročníku byl patrný především v počtu vítězství. Přestože Arsenal vstřelil jen o dvě branky více, počet remíz snížil ze čtrnácti na sedm a místo dvaceti zápasů jich vyhrál hned šestadvacet. Osmkrát přitom zvítězil nejtěsnějším možným výsledkem 1:0. Kanonýři se zkrátka zlepšili v rozhodování vyrovnaných utkání.
Artetovi svěřenci se tak naučili vyhrávat zápasy i bez mimořádně produktivního útoku. Nemuseli soupeře za každou cenu přestřílet. Dokázali se dostat do vedení, omezit jeho šance a kontrolovat zbytek utkání. Paradoxně tak Arteta získal titul právě s herním stylem, za který byl v předchozích sezónách tolik kritizován. Zatímco někteří fanoušci postrádali atraktivní útočný fotbal, výsledky nakonec daly trenérovu důrazu na kontrolu zápasů silný argument.
Návrat atraktivního fotbalu?
Úvod sezony 2026/27 naznačil další zajímavý posun. Přestože byl Arsenal v mistrovském ročníku pověstný svou nebezpečností při standardních situacích, během prvních sedmi ligových zápasů z nich nevstřelil jediný gól, pokud nepočítáme penalty. Čekání ukončil až 24. října proti Evertonu, kdy se po rohovém kopu prosadil Ezri Konsa. Současně začali Kanonýři vytvářet více příležitostí ze hry. Podle společnosti Opta vzrostl jejich průměrný počet očekávaných gólů ze hry oproti předchozí sezoně přibližně o sedmnáct procent. Arsenal přitom nadále patří k mužstvům, která při útočení podstupují relativně malé riziko. V září měl nejvyšší úspěšnost přihrávek v útočné třetině v celé Premier League a zároveň zaznamenal nejméně úspěšných individuálních průniků.
Podle analytiků to nemusí znamenat nedostatek kreativity. Artetův systém dokáže díky pohybu hráčů bez míče vytvářet situace, ve kterých jsou i relativně jednoduché přihrávky nebezpečné. Vývoj posledních sezon ukázal, že opatrnější přístup nemusí automaticky brzdit ofenzivu. Arteta tak možná konečně našel způsob, jak skloubit útočnou produktivitu s kontrolou zápasu. A přestože je na hodnocení nové sezony ještě brzy, dosavadní statistiky naznačují, že Kanonýři mohou být nebezpečnější i bez zbytečného riskování.
Tomáš Kosina, foto © arsenal.com
Vstoupit do diskuze (1)Další články
-
Aktuality -
Aktuality -
Aktuality