O příběhu Cohena Bramalla, nejčerstvější posily Arsenalu, se napsalo už spoustu řádků. Nováček v dresu Kanonýrů se teď však poprvé usadil před kameru a poskytl oficiálním stránkám týmu rozhovor. V tom dává několikrát najevo, že podepsání smlouvy s Arsenalem je pro něj splněný sen, jehož splnění bylo pár týdnů zpátky naprosto nemyslitelné.

Cohene, vítej v klubu. Jaké to je být hráčem Arsenalu?
„Neuvěřitelné. Vážně neuvěřitelné. Je to splněný sen. Nemůžu uvěřit tomu, že tady jsem, je to šílené.“

Můžeš nám popsat několik posledních týdnů ve tvém životě?
„No, je to asi pět měsíců, co jsem začal hrát v Hednesford Town. Jejich manažer, Liam McDonald, mi opravdu moc pomohl. Když jsem tam přišel, myslel jsem, že budu hrát na levém křídle, ale on mi přímo před mými rodiči řekl, že se mnou počítá na post levého obránce. Neměl jsem s tím problém, řekl jsem si, že to bude něco nového. Liam do mě pak vlil spoustu důvěry, to jsem v tu dobu opravdu potřeboval. Věřil jsem si víc a víc, no a pak jsem podepsal smlouvu s agenturou Full Contact, kde působí Lee Payne a Dan Chapman. Je to výborná agentura, zastupují spoustu neligových hráčů. Začal se o mě pak zajímat Crystal Palace. Byl jsem u nich na týdenní zkoušce. Tam to šlo dobře, pak jsem dostal příležitost v Sheffieldu Wednesday. V pondělí jsem hrál utkání v Birminghamu, no a pak v úterý přišla zpráva, že mě propustili z mé práce, z továrny Bentley Motors. Z toho jsem byl samozřejmě skleslý, jenže už ve středu se do všeho vložil Arsenal. Byl jsem unešený, a tak jsem po té šanci oběma rukama skočil. Hned ve středu jsem přijel a následující dva dny jsem již trénoval s A-týmem Arsenalu. Pak mi nabídli smlouvu.“

Jaká byla tvoje reakce, když jsi se dozvěděl, že tě chce angažovat Arsenal?
„Spadla mi brada. Podíval jsem se na svého agenta a proběhla poměrně emotivní reakce. Nemohl jsem tomu věřit.“

Co bys nám mohl říct o tvém prvním setkání s Arsénem Wengerem?
„Potkali jsme se na hřišti a je to opravdu úžasný chlap. Hned jsem viděl, že to bude fungovat, doufám, že na něj zapůsobím.“

Řekni nám něco o těch dvou trénincích. Jaké to je přejít z tréninku Hednesford Town do tréninku po boku hvězd jako Mesut Özil a Alexis Sanchez?
„Je to šílené, v jednu chvíli si proklikáváte doma v televizi Match of the Day a druhý den jste na tréninku s Özilem, Alexisem, Giroudem nebo Čechem. Mám pocit, že to na mě ještě úplně nedolehlo a nedokážu říct, kdy tomu tak bude. Jak jsem však už řekl, musím po téhle příležitosti skočit.“

Co na to všechno říkali tví příbuzní nebo kamarádi?
„Také tomu nemohli uvěřit. Volal jsem mámě, ta z toho byla celá rozhozená, ale byly to rozhodně slzy štěstí, křičela, že je na mě pyšná.“

Když jsi vyrůstal, jaký jsi měl vztah k Arsenalu?
„Musím říct, že poměrně blízký. Líbil se mi jejich fotbal. Teď pořád hrají ten nejhezčí fotbal. Pamatujete na ten gól Wilsherea proti Norwichi? Zbožňuji ten gól, pouštím si ho pořád. Jinak ale na fotbal koukám hlavně z toho pohledu, že se učím od levých obránců, jak se na hřišti chovají. Zní to zvláštně, ale je to tak.“

A jací hráči jsou tedy tvými vzory?
„Marcelo, Gibbs, Alaba. Jsou to výbušní hráči, stále se tlačí do útoku a to je i můj styl hry. Sázím na svoji rychlost, snažím se běhat do útoku a posílat přesné centry do vápna.“

Když jsi zmínil ten Wilshereův gól. Ke kterému hráči Arsenalu jsi jako malý vzhlížel?
„K Henrymu, to je úplně bez debat. Tady můžu bez rozmyslu odpovědět, že k Henrymu, byl to úžasný hráč.“

Co konkrétně jsi měl na Henrym rád?
„Byl silný a rychlý. Taky se mi líbila jeho lehká arogance na hřišti. Byl to špičkový hráč a jak říkám, nemůžu uvěřit tomu, že jsem teď hráčem Arsenalu. Jsem hráčem týmu, kde byl i Thierry Henry!“