O jeho loňských výkonech se obdivně vyjádřili například Andrea Pirlo, Nigel Winterburn a několikrát také sám Arséne Wenger. Od některých si dokonce vysloužil přezdívku "Pan Spolehlivý". Řeč je o Nachu Monrealovi, který poskytl rozhovor pro červencové vydání oficiálního časopisu Arsenalu.

„Někdy je problém, že hráč nedostává potřebné zásluhy jen kvůli tomu, že od něj prostě skvělé výkony očekáváte. Kdykoliv jsem letos Monreala sledoval, byl bezchybný,“ uvedl o levém obránci Kanonýrů vyjádřil již zmíněný Andrea Pirlo.

A jeho vyjádření je přesné, loňské výkony Španěla byly opravdu výborné. Když sezona začínala, bojoval o post levého obránce s Kieranem Gibbsem. Nakonec však sezonu zakončil s 45 starty na kontě a například jeho výkon při výhře 2:0 nad Bayernem by nejraději dával Arséne Wenger jako ukázkový příklad koncentrace, odhodlání a poziční hry všem mladým krajním obráncům. I proto tak nabídl Monrealovi novou smlouvu, kterou Španěl s radostí přijal.

Nacho, pojďme začít celkovým zhodnocením loňské sezony.
Celkově to pro nás byla dobrá sezona, ale trošku v nás zůstává pocit, že jsme mohli dosáhnout výš. Kdyby byly naše výkony vyrovnanější, mohli jsme vyhrát ligu. Bohužel jsme měli pár měsíců zpátky krizi a ztratili jsme spoustu bodů. Ztratili jsme tím tempo i šanci získat titul. Když vezmeme v potaz veškeré okolnosti, nebyla to špatná sezona, ale zůstává v nás jistá hořkost. Nic jsme nevyhráli, proto zde je prostor na sebekritiku, zároveň však musíme zůstat cílevědomí.

Na co můžeme být z loňska pyšní?
Tým je čím dál silnější. Od chvíle, kdy jsem do Arsenalu přišel, síla kádru neustále vzrůstá. Narůstá tím i konkurence a to posouvá naše výkony.

A čeho můžeme naopak nejvíce litovat?
Nejvíce samozřejmě nezisku titulu. Byl to atypický ročník. Nikdo neočekával, že by Leicester mohl vyhrát titul, oni však předváděli nejkonzistentnější výkony po celou sezonu. Nejde prostě vymazat z hlavy, že kdybychom v určitých utkáních neztratili body, mohli jsme vyhrát titul my. Bohužel to však dopadlo takhle.

Po většinu sezony jsme bojovali o titul, co udělat aby vyšel i ten poslední krůček?
Musíme mít jednoduše vyrovnanější výkony. Jsme tým, který je ambiciozní, který chce vyhrát a je hladový po úspěchu, ze dne na den se z nás však stane tým, který tyto vlastnosti postrádá. Někdy vypadáme až příliš uspokojení a samolibí.

Jaký máš názor na triumf Leicesteru?
Lidé říkají, že jde o jedno z největších překvapení v historii sportu, nejen fotbalu. Já si myslím, že titul vyhráli po zásluze. Od prvního po poslední zápas věděli přesně co dělají. Od první do poslední minuty byli všichni hráči odhodlaní a tvrdě bojovali. To z nich dělá právoplatné vítěze.

Co říkají na příběh Leicesteru lidé ve Španělsku?
Stejně jako lidé po celém světě jsou překvapeni. Nikdo nečekal, že titul vyhraje tým, který se horko těžko loni zachránil. Znovu říkám, že jde o ukázku toho, že když za sebe hráči dýchají a dobře pracují, mohou se stát i podobné věci. Konečně, je to dobře pro sport obecně. Samozřejmě, že to není dobře pro nás, ale je to úžasný příběh pro fotbal.

Když se podíváš na Leicester, nehoní se ti hlavou, že když jsi hrál za Málagu nebo Osasunu, byl možný podobný scénář?
Tím si nejsem úplně jistý. Leicester měl jasnou vizi, skvěle bránili a spoléhali na rychlé hráče vepředu – na Mahreze s Vardym. Možná jsme zkoušeli něco podobného v Osasuně, neměli jsme však podobně kvalitní hráče. Ranieri zná svůj tým a perfektně využil jeho předností.

Teď jsi však hráčem Arsenalu a v minulé sezoně jsi odehrál více zápasů než v té předešlé. Dělá ti to radost?
Jsem šťastný, byl jsem v základní jedenáctce ve většině zápasů. Od chvíle, co jsem do klubu přišel, dostávám od klubu velkou podporu. Z čistě osobního hlediska jsem se svými výkony spokojený. Mým cílem je teď pracovat stejně tvrdě jako doposud a ukázat manažerovi, že se na mě může spolehnout.

Vytvořil sis také skvělý vztah s fanoušky.
Ano, to je pravda. Když jsem přišel do Anglie, byla to obrovská změna a musel jsem se všemi změnami v mém životě těžce bojovat. Fanoušci byli kritičtí, ale oprávněně, věděl jsem, že nehraji ani zdaleka tak, jak dokážu. Jednalo se o problém v hlavě, ale byl jsem si vědom svých schopností a také toho, že když na sobě budu pracovat, časem se to vyplatí.

Naštěstí se přesně tohle stalo tuto sezonu. Hrál jsem prakticky ve všech našich zápasech a svými výkony jsem si získal fanoušky. Na to jsem opravdu pyšný. Je to jednoduché, když hrajete dobře, fanoušci to ocení, když hrajete špatně, fanoušci jsou hodně kritičtí. Je to pochopitelné, hrajeme na takové úrovni, kde lidé očekávají pouze špičkové výkony.

Jaký byl tvůj nejlepší moment z celé sezony? Kdy sis na konci zápasu řekl, že jsi hrál opravdu dobře?
Je těžké vypíchnout jeden nebo dva momenty. Vybral bych třeba zápas o Community Shield, kdy jsme porazili Chelsea. Hrálo se ve Wembley a bylo tam opravdu hodně našich fanoušků. Dalším zápasem je třeba výhra 5:2 na Leicesteru. Možná to nevypadá tak důležitě, ale když vezmeme v potaz, že Leicester prohrál jen tři zápasy v sezoně, bylo to hezké vítězství.

Stal jsi se jedním z nejjistějších krajních obránců ligy. Líbí se ti přezdívka „Pan Spolehlivý“?
Nepřikládám pozornost podobným věcem. Na co se soustředím, to je tvrdá práce a pomoc svému týmu. Nezatěžuji se získáváním titulů jako nejlepší hráč, nejspolehlivější hráč a další. Vše co chci je pomáhat svým spoluhráčům a svému klubu.

Krajní obránci musí být jak skvělí atleti, tak musí dobře číst hru. Myslíš, že teď, když je ti 30 let, jsi na vrcholu v obou těchto aspektech?
Ano, přesně tak. Pravdou je, že když jste mladí, máte tolik energie, že když dohrajete jeden zápas, nemůžete se dočkat dalšího, regenerujete totiž strašně rychle. Na druhou stranu ale postrádáte potřebné zkušenosti. Časem se však oboje mění. Ztrácíte po fyzické stránce, ale nahrazujete to zkušenostmi.

Víte pak mnohem lépe kam poslat míč, kam si stoupnout a jak číst hru. Mám dojem, že jsem opravdu ve věku, kdy kombinuji nejlépe všechny zmíněné aspekty. Cítím se fyzicky skvěle a zároveň těžím z dlouholetých zkušeností, které mi na hřišti pomáhají především v obtížných situacích.

Tvůj kamarád a spoluhráč Hector Bellerin byl jmenován do týmu roku hráčské asociace a dostal se svou hrou na opravdu vysokou úroveň i přes jeho nízký věk. Jak bys popsal jeho sezonu?
Měl fantastický rok. I když je mu jen 21, vypadá strašně sebejistě, jakoby hrál už spoustu let. Je to velmi fyzický hráč, což mu v Premier League moc pomáhá. Je tu stále spousta věcí, které se musí naučit, on sám se je však chce naučit co nejrychleji to jde. Myslím, že se díváme na opravdu světového hráče. 

Na opačném konci kariéry se ocitl Mikel Arteta. Jak důležitý pro tebe byl, když jsi do Arsenalu přišel?
Je to pravděpodobně hráč, který mi pomohl vůbec nejvíce. Neuměl jsem anglicky a on byl jediný, kdo na mě opravdu dával pozor, díval se, jestli mám všechno, co potřebuji a když jsem něčemu nerozuměl, okamžitě mi to vysvětlil, takže jsem mu vděčný. Kromě toho, že je skvělým člověkem, byl také skvělým hráčem. Bylo mi ctí s ním hrát. 

Mikel u fotbalu zůstal jako trenér. Vidíš sám sebe v podobné pozici po ukončení tvé kariéry a budeš zvažovat setrvání v Anglii?
Abych byl upřímný, nyní o konci kariéry vůbec nepřemýšlím. Soustředím se na hraní fotbalu a věřím, že mám před sebou ještě mnoho let. Ale čistě teoreticky, až skončím, nevadilo by mi být trenérem. Neberme to jako můj plán do budoucna, ale je to rozhodně něco, co bych zvažoval. Fotbal je totiž můj život. Pokud už nebudu moct hrát fotbal, budu rád, když zůstanu zapojen do fotbalového života alespoň nějakým jiným způsobem.