Francis Coquelin se během posledních dvou let stal z nechtěného a přebytečného hráče klíčovou součástí sestavy Arséna Wengera. Nyní tak v rozhovoru pro oficiální klubové stránky poodhalil, odkud čerpá tu pravou motivaci, která jej pohání v tvrdé fotbalové práci.

Cesta mladého francouzského středopolaře do prvního týmu a později i do základní sestavy nebyla nikterak jednoduchá a růžemi posetá. Od působení v mládežnických celcích Arsenalu si musel důvěru Arséna Wengera získat skrze hostování v Lorientu, Freiburgu a Charltonu. Štace v posledním zmíněném klubu, jež působí v anglické druhé lize, měla být dle předpokladů posledním hostováním, jelikož jen málokdo pochyboval o tom, že pro Coquelina není v Arsenalu místo a záložník nedisponuje dostatečnými kvalitami, aby na Emirates Stadium dokázal prorazit.

Opak se však stal pravdou. Francouzský manažer povolal svého krajana zpět z hostování, dal mu šanci, kterou ani zdaleka nepromarnil a postupem času si zaslouženě zajistil klíčovou pozici v týmu „Kanonýrů“ a jak sám říká, velkou motivací mu byli především ti, kteří v jeho schopnosti nevěřili.

„V životě pokaždé potkáte někoho, kdo pochybuje, že jste schopni něčeho dokázat. Je to motivace, kterou si uchováváte v mysli. Víte, co si o vás myslí, a chcete jim ukázat, co umíte. Pamatuji si, jak má učitelka ve škole řekla mé matce, že skončím na ulici. Ano, tohle řekla o desetiletém dítěti! To bylo opravdu přehnané. Nedávno jsem o tom mluvil se svou ženou a došel k tomu, že bych tuto učitelku rád našel a ukázal ji, jak na sobě tvrdě pracuji, hraji fotbal a věřím, že se věci ubírají správným směrem.“

„Inspiraci také sbírám například z filmů. Nedávno jsem shlédnul film Vítězové a poražení, hlavně se mi líbil ten proslov. Čerpám ji také z jiných sportů, jelikož každý má své velké šampiony,“ poodhalil rodák z Laval o své motivaci a energii pro trénink.

Největším a nejsilnějším zdrojem je však pro čtyřiadvacetiletého defenzivního záložníka stejně jako pro mnoho dalších nejbližší rodinný kruh. „Přenést vášeň do vaší práce není časté. Samozřejmě mám i motivaci z vnějšku, a to hlavně od své rodiny, která za mnou vždy stojí. Jak má žena, tak i děti mi bezmezně věří.“

„Přijedu domů z tréninku nebo zápasu a doma na mě již čekají, hrají fotbal a chtějí, abych se přidal nebo dělal rozhodčího. Stojí vždy za mnou i celým týmem a ženou kupředu mou snahu docílit toho, aby na mě byli pyšní,“ ocenil přínos svých nejbližších pro jeho kariéru muž, který v dresu s kanonem na hrudi nasbíral přes sto startů.