Italský útočník se v rozhovoru pro oficiální web Arsenalu rozpovídal o Alexisově povaze a o časech, kdy spolu řádili v dresu Udinese, ve kterém Ital působí dodnes.

Antonio Di Natale prožil podstatnou část své kariéry v italském celku Udinese Calcio, za které nastoupil do 359 zápasů, vstřelil 182 gólů a dvakrát se stal nejlepším střelcem Serie A. Během jeho působení odmítl nabídky mnoha věhlasných velkoklubů a zůstal věrný jenom „Bianconeri“.

Di Natale je také sedmým nejlepším střelcem v historii italské soutěže a patří tak mezi legendy jako Silvio Piola, Alessandro Del Piero, Giuseppe Meazza, Roberto Baggio, Filippo Inzaghi a Francesco Totti. Jeho slávu mu však pomohli vydobýt i jeho spoluhráči a Di Natale nejvíce vzpomíná na mladého Chilana, kterého označil jako svého nejlepšího parťáka vůbec.

S Alexisem se „Toto“ potkal v letech 2008 – 2011, ale největší slávu si získali v roce 2009. Společně s dalším Italem Simone Pepem vytvořili úderné trio, které se stalo jedním z nejproduktivnějších v historii novodobé italské nejvyšší soutěže. Z jejich spolupráce vzešlo 41 gólů a mnozí se tak právem domnívali, že mají mezi sebou telepatické spojení.

Slyšel jste něco o Alexisi Sánchezovi ještě před tím, než přišel do Udinese?

Moc ne, věděl jsem jenom, že klub koupil velmi talentovaného mladíka z Chile, který měl předpoklady k tomu, aby se stal skvělým fotbalistou. Věděl jsem taky, že se mu říkalo „El Nino Maravilla“ (zázračné dítě). V Jižní Americe jsou s těmito přezdívkami velmi štědří. V Udinese jsme ale zvyklí na takové hráče, kteří mají potenciál prosadit se do A-týmu. Strategií klubu je sledovat a vyhodnocovat potencionální mladíky, kteří nejsou moc známí, a tak jsou ještě mimo dosah velkých klubů, a poté je začlenit do týmu.

Alexis k nám přišel z týmu Cobreola, ale hned byl poslán na hostování do Colo Colo a poté do River Plate. Byl to pro něj dost velký skok. Chilské Colo Colo je velký klub a poté když hrál v Argentině, tak si zkusil mnohem náročnější ligovou soutěž, než na jakou byl zvyklý.

Viděli jsme, že se z něho postupně stává hvězda, a to i navzdory jeho nízkému věku (Sánchez přestoupil do Udinese v osmnácti letech) nám neustále dokazoval, že může naplnit potenciál, který v něm viděli skauti.

Jaké byly vaše první dojmy, když jste viděl Alexise trénovat?

Byl jsem doslova ohromen jeho technikou. S míčem dokázal dělat takové kousky, které byste spíše čekali u žongléra a ne u fotbalisty. Ale co mě skutečně zaujalo, byl jeho každodenní přístup k tréninku. Za svou kariéru jsem viděl mnoho talentovaných hráčů, kteří svůj dar promrhali kvůli lenosti a právě špatnému přístupu k práci. Alexis je pravý opak. Nikdy jsem ho neviděl rozptýleného. Vždycky se na všechno maximálně soustředí a tvrdě pracuje, aby mohl rozvíjet svůj přirozený talent.

Také se zajímal o ty stránky hry, které útočníky většinou moc nezajímají. Taktická připravenost a způsoby, jak ulehčit práci záložníkům nebo krajním obráncům. V tom nejspíš spočívá jeho tajemství. Umí se prosadit individuálně, ale zároveň mu jde o týmový úspěch.

Během své kariéry jste hrál s mnoha skvělými útočníky, jak v Udinese, tak i v nároďáku. Kdo z nich...

Musím vás přerušit. Vím, na co se chcete zeptat a odpověď je: Ano, Alexis je nejlepší spoluhráč, s jakým jsem měl možnost hrát. Jak říkáte, potkal jsem mnoho výborných hráčů, ale on je z nich ten nejlepší. A dokázal to tím, že se prosadil v klubech jako jsou Barcelona a Arsenal. Není těžké zazářit v malých a průměrných klubech, kde na vás nepůsobí takový tlak a konkurence není tak zuřivá. Ale on dokázal své kvality potvrdit v nejlepších týmech a to se povede jen hrstce hráčů.

On je schopný opravdu všeho. Je taky jeden z nejvíce komplexních útočníků na světě. Dokáže hrát na křídle, na hrotu nebo pod ním. Jednou nastala v Udinese krize a Alexis musel hrát na pozici záložníka. Ale to neznamená, že by se ještě nemohl zlepšovat.

Často se stává, že hráč dospěje k momentu, kdy si myslí, že už se nemůže zlepšit, je na konci jeho cesty a bude brzo sesazen z pomyslného trůnu. Sánchez je přesný opak. Vždycky prokazoval odhodlání se zlepšovat a nebojí se jít až na svoje hranice výkonnosti. Nikdy jsem také neměl pocit, že by byl spokojený s tím co dokázal. Vždycky chtěl ještě o kousek víc.

Jeho věčná nespokojenost mu pomohla k tomu stát se top hráčem a jistě mu pomůže, aby se na této úrovni udržel ještě mnoho let. Zároveň je ale těžké určit jak moc se ještě může posunout. Nic není nekonečné. Možná by mohl zapracovat na hlavičkování. Možná...

Vždycky se snažím sledovat zápasy Arsenalu, stejně jako jsem sledoval Barcelonu, když v ní Alexis působil. Pokaždé když je na hřišti, tak můžete čekat skvělou show. Minulé léto jsme se potkali ve Watfordu a musím říct, že i když je teď světová megastar, tak se vůbec nezměnil. Je to pořád stejný klučina, který tehdy přišel do Udinese. To je podle mě možná ještě důležitější než jeho hráčské výkony.

Prozradíte nám nějakou historku, která nám ho více přiblíží?

Je to člověk, pro kterého je velmi důležité přátelství. Když jsme byli ve Watfordu, požádal jsem ho o jeden dres pro mého syna Filippa, který je fanouškem Arsenalu a slíbil jsem, že mu z Anglie dovezu nějaký suvenýr. A víte, co udělal? Prostě vzal dres, který měl na sobě pár hodin předtím v jeho prvním zápase za Arsenal (Arsenal vs. Benfica, Emirates Cup) a dal mi ho. Mohl si ho nechat na památku, ale raději ho věnoval mému synovi.

Nedávno se Alexis utkal v přátelském zápase s Neymarem. Jak byste tyhle dva hráče porovnal?

Oba jsou vynikající. Ve svých klubech jsou ikony a patří k tahounům. Když mluvíte o tak kvalitních hráčích, je velmi těžké říct, kdo z nich je doopravdy lepší. Kdybych byl trenér, chtěl bych je mít v týmu oba. Ale kdybych si musel jednoho vybrat, byl by to Alexis, protože je o trochu více houževnatější než Brazilec.