Anglický křídelník mimo jiné prozradil, že i když by rád hrál v každém utkání, tak musí postupovat po malých krůčcích. Nic se nesmí podcenit, aby jeho návrat proběhl bezpečně.

Jistě každý si pamatujete, jak odnášeli Thea na nosítkách ze zápasu proti Tottenhamu. A jak popichoval tábor fanoušků největšího rivala, když jim na prstech ukazoval aktuální skóre 2:0 pro Arsenal. To ale ještě nevěděl, že bude mimo tak dlouhou dobu. Téměř 10 měsíců se neobjevil v žádném soutěžním utkání A-týmu.

Teď už je ale jeden z hlavních tahounů mužstva zpátky. V posledním zápase proti Burnley nastoupil jako střídající hráč v 80. minutě, když vystřídal Alexe Oxlade-Chamberlaina. A hned se mohl dočkat gólu. Jeho střehu z úhlu ale vychytal brankář a zmařil tak pohádkový návrat. Štěstí mu nepřálo ani pár minut poté. Po Walcottově centru vyslal Podolski jeho vyhlášenou levačkou řízenou střelu, ta ovšem trefila jen levou tyč.

Navzdory tak oslnivému návratu na fotbalové trávníky musí být hráč i fanoušci velice trpěliví. Protože už mockrát se z uspěchaných návratů vyklubalo ještě větší zranění a to rozhodně nikdo nechce.

„Je to neskutečné, být zpátky na hřišti. Když jste ve stejné situaci jako já, tak se nemůžete moc upínat na určitá data, kdy bude možný návrat, ale já ho prostě měl pořád v hlavě. Neustále jsem si v duchu připomínal, že v tento den bych se mohl vrátit.“

„Celý ten proces návratu byl velice emotivní. Naštěstí jsem za sebou měl celou rodinu a tým v čele s manažerem. Všichni byli hodně trpěliví, ale ještě není konec. Nemůžete se uzdravit a vrátit přes noc. Je to běh na delší vzdálenost, takže musíme počkat na správnou chvíli a postupovat opatrně. Každopádně to byl skvělý pocit, znovu hrát s kluky na hřišti.“

Na otázku zda se už cítí plně fit, odpověděl s úsměvem na tváři: „Cítím se teď mnohem rychlejší a silnější než kdy dřív a všechny ty zvěsti o tom, že Hector Bellerin je rychlejší než já, nejsou vůbec pravda. Pořád jsem největší rychlík v týmu.“