Věrnost, která se v mediálním světě hned tak nevidí. Dominic Fifield píše o fotbalu pro prestižní Guardian už patnáct let. Jeho doménou je Chelsea, často se ale věnuje i „Kanonýrům“.

Jako malý kluk snil o tom, že bude hráčem kriketu, jenže z toho nakonec sešlo a on si musel najít jinou životní cestu. Dost dlouho tápal, než zjistil, že sportovní novinařina bude pro něj tím nejlepším. Dominic Fifield zakotvil po postgraduálním studiu v Guardianu a je tam dodnes. O Arsenalu tvrdí, že je to mančaft s „inteligentní kabinou“.

Jak jste se dostal k práci sportovního novináře?
Opustil jsem univerzitu bez jakéhokoli tušení, co bych chtěl dělat. Pak jsem rok pracoval v tiskové kanceláři Crystal Palace, což mi pomohlo k rozhodnutí, že chci být v mediálním průmyslu. Na Londýnské univerzitě jsem absolvoval postgraduální novinářský kurz a obrátilo se na mě štěstí, protože jsem získal místo stážisty ve sportovní redakci deníku Guardian. Tehdy se psal rok 1999, uběhlo 15 let a jsem tu stále.

Vždycky jste chtěl být sportovním novinářem?
Ne, to opravdu ne. Jako většina dětí jsem sám chtěl být profesionálním sportovcem. V mém případě vítězil v tomto snu kriket nad fotbalem. Jakmile ale tohle přání vzalo za své, našel jsem jiný způsob, jak se do sportu zapojit. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl psát expresivně, časem jsem se pak naučil psát stručně tak, jak je do novin potřeba.

Kolik hodin denně pracujete?
To záleží na tom, co se právě děje. Internetová doba není jednoduchá a vyžaduje neustálou aktuálnost. Doma pracuji třeba od 11 dopoledne do jedné ráno, to v případě, že se pozdě večer hraje nějaký zápas. Fakt neexistuje žádný přesný vzorec, co by to popsal, vždy to záleží na okolnostech.

Jak často se objevíte v redakci?
Málokdy. Naštěstí mohu pracovat z domova. Náplň práce, tedy tiskové konference, zápasy a telefonování, nevyžaduje nutnost sedět v kanceláři.

Žijete v Londýně? Co si o tomto městě myslíte?
Jsem Londýňan. Vyrostl jsem ve čtvrti Norwood, přes silnici od Crystal Palace FC, ale můj profesní život mě na šest let zavál na sever do Merseyside. Vrátil jsem se v roce 2007, abych primárně pokrýval vše, co se děje kolem Chelsea. Dnes žiji na okraji města. Jsem stále velmi hrdý na své londýnské kořeny a to, co město představuje.

Co rád děláte ve svém volném čase?
Opět platí, že to záleží na práci. Často ho není zrovna moc. V létě si ale po návratu z Brazílie určitě zahraju kriket.

Jaký je váš oblíbený fotbalový stadion a proč?
Přímo jsem miloval práci na večerních zápasech na Anfield. Ty měly tu absolutně nejzvláštnější atmosféru. Mám citové vazby ke Crystal Palace a Selhurst Parku. Jinak se ale dá říct, že si užívám v podstatě všechny zápasy, na které jezdím. V Evropě jsou vždy speciální výjezdy na Nou Camp. V létě si pak užiji Maracaná v Riu.

Která fotbalová liga je podle vás nejlepší?
Myslím, že Premier Leaguje je nejzajímavější a mapuje styl fotbalu, který je podle mě nejzábavnější. Abych byl upřímný, daleko víc se mi zamlouvá anglický styl fotbalu než ten, který můžeme vidět třeba v Itálii nebo Španělsku. Tam je to, řekl, bych, více trpělivé a technické.

Jste fanouškem nějakého fotbalového týmu? Je to tajemství?
Není to tajemství. Fandím Crystal Palace a doufám, že to snad nijak neovlivňuje moji profesionalitu. Často spíš na sobě pozoruji, že jsem k nim tvrdší než k jiným týmům.

V jakých novinách jste pracoval v minulosti?
Krátce jsem pobyl v lokálních novinách Croydon Advertiser a Yorkshire Post, ale celý profesní život patří pouze Guardianu.

Souhlasíte s tvrzením, že povolání sportovního novináře je velice stresující?
Je to stresující, protože tlak je neúprosný. Tenhle obor jede nonstop a nedává moc času k nadechnutí. Jakmile dopíšete jednu věc, už se vrháte na další. Ale to je podstata téhle práce. Musíte co nejlépe poradit s časovými požadavky, které jsou na vás kladeny. Nejtěžší věcí zůstává budování kontaktů, a to zejména v této době, kdy Premier League není novinářům příliš otevřená. Kluby daleko víc ovládají své vlastnictví, tedy hráče a kontakt se dnes omezuje prakticky jen na tiskové konference. Takže musíte najít jiný způsob, jak navázat kontakty, které vám poskytnou informace.

Který tým momentálně považujete za nejlepší na světě?
Real Madrid vyhrál Ligu mistrů a pyšní se nejdražšími hráči na světě, takže je jasným kandidátem. Když se ale podívám z kolektivního hlediska, vychází mi Atlético Madrid. Byli působiví. Jejich týmy ale v létě dozná velkých změn, takže podobnou sezonu asi pěknou řádku let nezopakují.

Už jste stihl potkat spoustu známých osobností. Jaké setkání bylo nejzajímavější?
Nejzajímavější? Měl jsem to štěstí, že jsem se potkal s osobnostmi jako je Maradona, David Beckham, Pelé nebo José Mourinho. A s celou řadou dalších. Vypíchnout jednoho nejde.

Jací jsou fotbalisté během rozhovorů? Kdo je v pohodě a kdo naopak trochu mrzout?
Vždycky nám dost času věnoval Beckham. Stejně tak i Mourinho, Frank Lampard a Steven Gerrard. Pamatuji spousty hráčů, kteří vždy mluvili velice neochotně i s těmi, kteří jen stěží převáděli své myšlenky do slov. Ty ponechám v anonymitě.

Co říkají členové vaší rodiny na vaši práci?
Můj bratr je také novinář. Pracuje pro The Daily Telegraph. Myslím, že moje rodina je ráda za to, co dělám.

Získal jste už nějakou novinářskou cenu?
Ne. A ani nemám tendenci se o nějakou ucházet.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Nechystáte se například vydat knihu?
Už jsem několikrát spolupracoval s francouzskými novináři, týkalo se to Arséna Wengera a Roberta Pirese. Najít čas k napsání knihy je složité. Jednoho dne možná.

O Arsenalu:

Proč Arsenal v minulé sezoně nezvládl zápasy se svými úhlavními rivaly?
V zápasech s hlavními rivaly postrádali hlavního lídra a týmový charakter. Někdy to vypadalo, jako kdyby je sok zastrašil a uvedl do role podřízených. To bylo hodně proti Chelsea. A samozřejmě jim nepomohla zranění. Všechno mohlo být jinak, kdyby se v prosinci nezranil Aaron Ramsey. Byl to hráč s nejvyšším nasazením a tým ho velice postrádal.

Jaký máte jako novinář názor na Arséna Wengera?
Vždycky jsem ho obdivoval a shodl se s mnoha jeho názory na hru, ačkoli v posledních sezonách je tu velká tvrdohlavost. Ročníky v podání Arsenalu mají tendenci být velmi předvídatelné a mají podobný vývoj. Vždy skončí čtvrtým místem a kvalifikací do Ligy mistrů. Zaslouží si uznání, že tým udržuje mezi evropskou elitou. A to i v případě, že větší úspěch je tak vzácný.

Jaký je během rozhovorů?
Vždy je upřímný a informativní. Nicméně, jeho tiskové konference jsou v posledních letech stále stručnější.

Může Arsenal v příštích letech slavit úspěch na základě své „zdravé ekonomiky“?
Je tu naděje, že jejich relativní opatrnost bude odměněna, ačkoli Financial Fair Play se zdá být spíše prostředkem pro udržení nastaveného trendu než k potrestání hodně utrácejících.

Co myslíte, jak dlouho bude Wenger bossem „Gunners“?
Nedávno podepsal nový tříletý kontrakt a tohle období dodrží, nedojde-li k úplné katastrofě. Třeba ke skončení sezony uprostřed tabulky.

Stejně jako Ferguson, tak i Wenger jednou bude muset skončit. Máte představu, kdo by ho mohl nahradit?
Před podpisem jeho nové smlouvy se objevilo hodně spekulací. Dost se mluvilo například o Robertu Martínezovi. Ale pak podepsal a teď je to problém, kterým se netřeba zabývat. Martínez se objevil jen tak odněkud a stal se kandidátem ve spekulacích a v příštích třech letech se ve stejném duchu bude mluvit o řadě dalších.

Kteří „Kanonýři“ jsou nejlepší, co se komunikace s novináři týká?
Wojciech Szczesny je velice dobrý a ochotný řečník. Stejně tak i Theo Walcott a Alex Oxlade-Chamberlain. Dobré komunikační dovednosti mají také Mikel Arteta a Per Mertesacker. V podstatě se dá ale říct, že současný Arsenal je inteligentní mužstvo, i když ne vždy je možné mluvit s hráči nějak extra dlouho.

Z pohledu novináře: Highbury, nebo Emirates Stadium?
Highbury, a to kvůli historii a atmosféře. Emirates je velmi vizuálně působivý, ale hluk tak nějak mizí do éteru a atmosféra je tak dost tlumená.

Co by měl Arsenal během léta udělat?
Posílit, přičemž útočník, střední záložník a pravý obránce by měli být priority. Pokud tak učiní, bez větších problémů opět skončí mezi nejlepšími čtyřmi, ačkoli nebudou moci bojovat o titul v pozdější fázi sezony. (Dominic Fifield odpovídal na otázky před příchodem Alexise Sáncheze – pozn. autora)