Záložník Arsenalu a anglické reprezentace se pro list The Daily Telegraph rozpovídal, jak moc ho ranila kritická slova ryšavého středopolaře. Teď ale připouští, že všechno dávalo smysl.

Jack Wilshere byl tak překvapen dávkou kritiky, kterou na něj při nedávném televizním rozhovoru namířil Paul Scholes, že okamžitě prostřednictvím soukromé zprávy na Twitteru požádal Garyho Nevilla o telefonní číslo na devětatřicetiletého a dnes již bývalého hráče. Moderní komunikace v praxi. Wilshere zkrátka cítil potřebu prohodit se Scholesem pár slov.

Není divu. V celku brutální „pitvě“ aktuálních vad Arsenalu Scholes mimo jiné poznamenal: „Wilshere, to byl opravdu top mladý hráč, ale on se nevyvíjí. Zranění mu určitě nepomáhají, ale nevypadá, že by byl o tolik lepší, než když mu bylo 17.“ Nyní dvaadvacetiletý Wilshere byl pořádně zaskočený.

„Bylo to trochu zvláštní, blesk z čistého nebe,“ řekl fotbalista Arsenalu v rozhovoru Henrymu Winterovi v tréninkovém středisku v Colney. Tehdy byl s týmem v plné přípravě na finále FA Cupu. „Vzpomínám si, jak jsem ten pořad sledoval. Do Arsenalu pořádně rýpal a já si tak pomyslel: Dojde řada i na mě?“

Došlo. Scholes mluvil s ledovým klidem. „Kdyby něco takového řekl nějaký béčkový fotbalista, mohl bych říct: O čem to mluvíš? Ale vypálil to ze sebe Paul Scholes. Pro mě nejlepší anglický záložník všech dob. V následujících několika dnech jsem mluvil s tátou i několika zdejšími trenéry. Velmi si ho vážím a myslím, že může být skvělým hráčem pro jakéhokoli mladého hráče. Já jsem mladý hráč a on řekl tohle, tak jsem chtěl vědět, co přesně měl na mysli.“

Jedna věta dokázala s Wilsherem pořádně zamávat. „Žijete ve fotbalovém světě, kde vás kritizují celou dobu. Tohle bolelo trochu víc. V dnešní hře se všichni neustále zlepšují, všechno je rychlejší. Zkrátka jsem chtěl vědět, co těmi slovy myslel,“ vyprávěl potetovaný záložník s desítkou na dresu. „Napsal jsem Garrymu, jestli by mi mohl poskytnout jeho číslo a Garry odepsal: Prostě mu napiš. Pak jsme si s Paulem vyměnili pár zpráv. Má právo na svůj názor.“

Do kontaktu s bývalým hvězdným fotbalistou se tak dostal vcelku snadno a mohl se ptát na to, co chtěl svou větou přesně vyjádřit. „Trochu lépe mi vše vysvětlil a řekl mi, na čem bych podle něj měl zapracovat. Měl svým způsobem pravdu. Když jsem poprvé vlétl na scénu, bylo to samé bla, bla, bla (nadšené tlachání o něm) a pak jsem se zranil. Měl jsem smůlu, co se zranění týká, ale nemůžu pořád říkat, že jsem byl často nemocný,“ dodal Wilshere.

„Přijde čas, kdy přestanete být klukem, a já myslím, že přesně tohle měl na mysli. Něco jako: Je mladý, má potenciál a ten bude muset začít naplno projevovat v tréninku. Tuhle sezonu jsem se hodně zlepšil, vstřelil jsem víc branek než v minulosti a víckrát na góly také nahrával. Můžete být často u balonu a dobře se pohybovat, ale tohle jsou statistiky, na kterých bude vždycky záležet. Na tom musím stavět.“

Scholes nenabízel žádné konkrétní rady na řešení. Hlubokou analýzu toho, jak by se mohl Wilshere řítit do problémů záložník Arsenalu slyšet nepotřeboval. Sotva se dostal ze zranění, které si přivodl 5. března ve Wembley při zápasu proti Dánsku, když se střel s Danielem Aggerem. „Když se zpětně podívám, na tu situaci s Aggerem, bylo jasné, že z toho vyjde lépe, ale já nedokázal do toho souboje nejít. To jsem já. Nemůžu to změnit, protože to je velká část mé hry. Sám manažer mi vždycky říkal, že tuhle zarputilost nesmím ztratit.“

„Poprvé jsem si pomyslel: Ale ne. Ale pak jsem to nějak rozchodil a necítil se špatně. Ihned po zápase jsem šel na kontrolu a ta nic neodhalila. Lékař nic neviděl, musel jsem za specialistou. Další den jsem vstal a měl na telefonu šest zmeškaných hovorů od doktora. Odborník mi řekl, že to bude trvat šest týdnů. Tehdy jsem spíše přemýšlel o mistrovství světa než o finále FA Cupu.“

Několikrát ho potkaly obavy, zda se vejde do finální sestavy Roye Hodgsona pro brazilský šampionát. Plně věřil Arsène Wengerovi, který mu předpověděl, že poprvé by se mohl podívat na hřiště proti Norwichi. Odehrál půl hodiny a cítil se připraven na finále FA Cupu. Na hrací plochu se dostal ve druhém prodloužení.

Jisté také už je, že se dostal do nominace na šampionát. „Reprezentovat svou zemi, to je sen každého dítěte,“ pokračoval Wilshere. Když vyrůstal, byl jeho vzorem David Beckham, protože měl kapitánskou pásku. Loni v srpnu se posadil vedle Stevena Gerrarda v předvečer přátelského zápasu se Skotskem, když anglický kapitán označil Wilsherea za svého možného nástupce.

„V první řadě bych byl rád kapitánem svého klubu. Lidé říkají, že tohle je poslední Gerrardovo mistrovství světa. Budu příštím anglickým kapitánem? Ne. Přede mnou je spousta hráčů. Wayne Rooney, Joe Hart. Jsou tam, kde chci jednou být já. Mají zkušenosti, vyhráli důležité zápasy. Pro mě je teď důležité se k nim přiblížit, být celou sezonu bez zranění a dokázat si, že na to mám.“

V den rozhovoru, tedy minulou středu, myslel na finále poháru. Doma v televizi sledoval poslední úspěch Arsenalu, zisk FA Cupu v roce 2005. „United byli lepším týmem a my vyhráli po penaltách. Ale to se stává, jde o výhru.“ Jediným hráčem, který tehdy svou penaltu neproměnil, byl právě Scholes.