Mark Randall byl ještě před několika lety považován za hráče, který by jednou mohl v dresu Arsenalu sbírat četné úspěchy. Ovšem jeho mise na severu Londýna se v roce 2011 překvapivě uzavřela a dnes si hledá nové působiště. Co se stalo s mladíkem, který byl považován za obrovskou naději do budoucna?

Deník The Guardian kdysi tohoto záložníka zařadil spolu s Jackem Wilsherem mezi nejnadějnější hráče Arsenalu. Zatímco v případě Wilshera se předpověď vyplnila a anglický reprezentant je jedním z klíčových hráčů celku Arséna Wengera, Mark Randall nejenže již na severu Londýna nepůsobí, ale momentálně je navíc bez angažmá a doufá, že bude brzy mít možnost opět ukázat, co se v něm doopravdy skrývá.

Pod francouzským manažerem zasáhl Randall jako hráč do Ligového poháru, Premier League a dokonce i Ligy mistrů. Jako mladík s obrovským potenciálem získával zkušenosti na hostováních v Burnley, MK Dons či Rotherhamu. V roce 2006 dokonce sehrál i úvodní exhibiční utkání na nově vybudovaném Emirates Stadium, a objevil se tak na jednom hřišti po boku legend Dennise Bergkampa, Patricka Vieiry či Iana Wrighta.

V červnu 2011 však jeho působení v Arsenalu po vypršení smlouvy skončilo. Randall chtěl svou kariéru opět nastartovat v třetiligovém Chesterfieldu. Ani zde ale dlouho nevydržel – po neúspěšném rokování o prodloužení kontraktu se nechal v létě 2013 zlákat do zahraničí, konkrétně do italského Ascoli.

„V Itálii je to více o technice, což mi sedí. Arsenal je v tomto ohledu samozřejmě stejný, ale v League One a League Two se hraje naprosto odlišný fotbal. Míč je neustále ve vzduchu a všichni za ním běhají jako smyslu zbavení. Existuje mnoho manažerů, kteří od vás chtějí hlavně pohyb. V nižších soutěžích se soustředí spíše na posilování a kondici. V Itálii však trenéři požadují především s míčem,“ popisuje bývalý „Kanonýr“ své dojmy z bývalých působišť.

Působení v Serii B se zpočátku vůbec nejevilo jako krok vedle. Naopak. Anglickému záložníkovi italský fotbal okamžitě sedl. Již ve svém prvním zápase byl jmenován hráčem utkání poté, co asistoval u dvou branek. Navíc ho jihoevropská země kromě fotbalu oslovila i tamním životem a povahou zdejších lidí.

„Je to jedna velká rodina. Oslavoval jsem zde své narozeniny, přinesli mi jídlo, šampaňské, zazpívali mi, objímali mne. A to jsem tam byl teprve pár týdnů. Italové jsou neuvěřitelně odlišní – hádají se o fén a dokonce si v kabině holí nohy! To není jako v Chesterfieldu, že? V Anglii to funguje tak, že jdete do práce, osprchujete se a jdete zpět domů.“

Bohužel se situace nevyvíjela příznivě příliš dlouho. Místo restartu kariéry se Randall dočkal pouze hořkého zklamání. Klub, který naposled okusil nejvyšší italskou soutěž v roce 2007, vyhlásil na přelomu roku bankrot, tým hráčům několik měsíců neplatil, a tak hráči nezbývalo nic jiného než smlouvu rozvázat a zkusit štěstí mimo Apeninský poloostrov.

„Vydržel jsem to, jak nejdéle to šlo, ale jednoduše přišla chvíle, kdy už nešlo udělat nic jiného než vše zarazit. Z něčeho musím platit účty. Na to nikdy nepomyslíte, když jste mladý kluk a hrajete za Arsenal,“ svěřil se Randall o frustrující situaci, která ho ve střední Itálii potkala.

Rodák z Milton Keynes se nebál negativně vyjádřit k tvrzení, že hostování v nižších soutěžích jsou spíše zbytečností než věcí prospěšnou pro vývoj. Naopak i díky svým zkušenostem souhlasí s tím, že mladí nadějní hráči z předních anglických akademií by měli sbírat zkušenosti mimo Velkou Británii. Jeho názor podporuje jeden konkrétní moment ještě z působení v Arsenalu.

„Kevin Blackwell, bývalý manažer Sheffieldu United, mi kdysi řekl, že poté, co jsme je s Arsenalem v roce 2008 porazili v Ligovém poháru, hned další den volal Wengerovi a zeptal se ho, zda není některý z jeho hráčů k dispozici na hostování, načež byl okamžitě odmítnut. Nedostal ani jednoho hráče. To podle mě mluví za vše.“

Vývoj nadějných hráčů v Anglii je ve zdejší fotbalové veřejnosti celkem citlivé téma. I samotný předseda FA přiznal, že jedním z největších problémů anglického fotbalu je nedostatek talentů hrajících v zahraničí. Na ostrovech je daleko preferovanější alternativou vybudování juniorského týmu. Výjimky tvoří např. Chelsea a Manchester United, které navázaly spolupráci s některými kluby v Belgii či Nizozemí.

Na otázku, proč nemůžeme v zahraničních soutěžích vídat i hráče z Anglie, Randall nejdříve reagoval pokrčením ramen a poté stručně odpověděl: „Nejsem si jistý. Největším problémem je očividně jazyková bariéra. V Ascoli nevyslovil žádný z trenérů ani slovo anglicky. Tudíž pro hráče, který se stěhuje do zahraničí, je klíčové se naučit zdejší jazyk.“

I když se od dob, kdy byl nucen odejít z Arsenalu, jeho kariéra nevyvíjí příznivě, na klub, kde vyrůstal ani trochu nezanevřel a sám o sobě tvrdí, že je stále „stoprocentním ,Kanonýrem'“, ačkoli v rodině musí soupeřit s větší oblíbeností celku „Spurs“. Na Arséna Wengera díky důvěře, kterou ze strany francouzského lodivoda cítil, stále vzpomíná v dobrém.

„Wenger často chodil na tréninky mládežnického týmu a neustále nás sledoval. Někdy přišel i Pat Rice či Liam Brady. Chtěli vidět, jak pracujeme a jaký je náš přístup. Mohu zcela upřímně říci, že od dob, co jsem odešel, jsem nikdy neviděl takový zájem manažera o mladé hráče.“

Ještě v roce 2010 odmítal manažer londýnského celku to, že by se hráč, který fotbalově vyrůstal po boku Jacka Wilshera a Kierana Gibbse, neprobojoval do prvního týmu.

„Je tak kvalitní, že odmítám pomyslet na to, že by to nezvládl,“ tvrdil Wenger rok předtím, než se to, co zpočátku zpochybňoval, nakonec stalo realitou. Ačkoli to jistě nebylo příjemné probuzení pro mladíka plného vizí o úspěšné budoucnosti, čtyřiadvacetiletý fotbalista popírá, že by kvůli tomuto neúspěchu došlo k promrhání talentu a celé kariéry.

„Působení v zahraničí mi poskytlo možnost nového začátku. V Itálii jsem se zdokonalil hlavně defenzivně, cítím, že jsem lepším hráč. Odchod z Anglie byl součástí dospívání. Kdybych byl zase mladý a v top týmu, udělal bych totéž,“ dodal Randall, který momentálně čeká, zda se zájem klubů ze Španělska, Bulharska či Litvy promění v konkrétní nabídku a nové angažmá.