Spolupracovníci PRO FOOTBALLU Dieter Riechts a Michael Qureshi si domluvili interview s největší hvězdou současného Arsenalu. Celý text s fakty, statistikami a dalšími zajímavostmi včetně čtyřstránkového superplakátu najdete v PRO FOOTBALLU 12/2013, který se prodává do 9. ledna 2014!

Stěží jste mohl prožít úspěšnější start do nové mise, že?
Samozřejmě jsem snil o tom, že bych se mohl chytit rychle, ale dokud realitu nedržíte pevně v rukou, pořád trochu pochybujete. Bude se mi dařit? Sedne mi to? Co se stane, když mi nebude svědčit styl Arsenalu? Dáváte si otázky, na které si odpovídáte kladně, ale zároveň víte, že vás realita může nepříjemně překvapit. Teď cítím úlevu, že všechno klaplo. Myslím, že jsem do mužstva vklouzl bez problémů. Jako bych sem patřil léta.

Však i Tomáš Rosický, jeden z tahounů Arsenalu, si pochvaluje, jak rychle jste se adaptoval. Přitom La Liga a Premier League jsou dva různé fotbalové světy. V čem je největší rozdíl?
Upřímně? Nemyslím, že by ten rozdíl byl až tak obrovský. Hráči ve španělské lize jsou obecně lépe technicky vybavení, zatímco v Anglii se hraje silověji. To samozřejmě vidí každý. V Anglii zůstává tempo na nejvyšší úrovni, zato ve Španělsku se stává, že opadne. Tím bych asi výčet veškerých rozdílů utnul.

Dlouho se nezdálo, že by se vaše angažmá v Realu mohlo pokazit. V první sezoně jste nasbíral úžasných 25 asistencí. Proč to nakonec skončilo hořce?
Proč hořce? Zrovna teď se cítím výborně a vzpomínky na Real mi nezčernají. Fanoušci mi posílají krásné vzkazy, ve kterých projevují vděčnost, že jsem za Real hrál. Podporují mě. Proto se tolik nestarám o to, co se o mně vykládá bokem. Prožil jsem na Santiago Bernabéu tři pěkné roky a ničeho nelituju. Dospěl jsem jako člověk i jako hráč. Nikdy by mě nenapadlo zabouchnout dveře a zanevřít.

No jo, jenže klubový prezident Florentino Pérez o vás prohlásil, že jste se nechoval jako profesionál. Údajně řekl: Özil byl sukničkář, ženy mu braly sílu.
Všiml jsem si toho... A taky jsem zaregistroval, že ta slova Real popřel. Nevím, co pravda je a co není. Můžu říct jen to, že jsem Real opustil se vztyčenou hlavou. Jsem hrdý na to, jakou stopu jsem tam zanechal. Troufám si říct, že kdybych se nechoval profesionálně, nikdy bych za Real neodehrál přes sto ligových zápasů.

Musel jste hodně přemýšlet, když se Arsenal ozval s nabídkou?
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si stačil jen poskládat plusy a minusy. Vyšlo mi, že ta změna mi může prospět. Hodně k tomu přispěl i rozhovor s trenérem Wengerem, po kterém jsem měl jasno. Wenger mě přesvědčil, že v Arsenalu budu mít stěžejní roli. Vysvětlil mi, že se mnou se chce Arsenal vrátit na špičku. Tedy tam, kam patří.

To se zatím Arsenalu daří perfektně, proto se další otázka možná nehodí, přesto se zeptáme: Nechtěl jste radši zůstat v Realu?
Nemám potřebu se dívat zpátky. Ve fotbale se věci mění strašně rychle, musíte koukat dopředu. Měli jsme skvělý start do sezony, což můj pocit umocňuje. Vidím v Arsenalu obrovský potenciál. Když sleduju, jak kvalitní jsou moji spoluhráči, tak se těžko chápe, proč je Arsenal tolik let bez trofejí. Máme mužstvo, které rozhodně zaútočí na ligový titul. Pevně doufám, že můžu být tím hráčem, který pomůže k poslednímu kroku.

Z Realu vás chtěly vykoupit i jiné věhlasné kluby. Zájem měl Manchester United, bohatí šejci z Paříže... Proč tedy Arsenal?
S trenérem Wengerem jsem byl v kontaktu už v době, kdy jsem kopal za Werder Brémy. Sledoval mě ještě jako teenagera, takže dobře věděl o mých kvalitách. A já věděl, že v Arsenalu najdu trenéra, který mi věří a bude za mnou stát i v horších časech. To je dost podstatné hledisko, které jsem při přestupu vnímal. Navíc jsem cítil, že v Arsenalu je cosi nedokončeného.

Jak to myslíte?
Arsenal není klubem, kterému by mělo stačit, že končí čtvrtý pátý v Premier League. Arsenal musí bojovat o nejvyšší příčky! Za tou výzvou jsem šel.

Zatímco v Realu jste byl jednou z mnoha hvězd, které zároveň zůstávaly ve stínu Cristiana Ronalda, v Arsenalu jste na očích nejvíc. Jste na to připravený?
To jsou jen subjektivní soudy. S ohledem na svou roli v Arsenalu zůstávám skromný. Jsou tu jinačí hráči, na které je možná ještě větší tlak. Nejsem žádná superstar. Pevně doufám, že si všichni můžeme vzájemně pomáhat. Jedinec nikdy nic nezvládne. Musíte být tým, silný tým.

Pár týdnů už na ostrovech hrajete, proto můžete porovnávat: jak se liší atmosféra ve španělské lize s tou v Premier League?
Kulisa na anglických stadionech mě nepřestává fascinovat. Hlavně na domácím stadionu Emirates máme úžasnou podporu. Z fanoušků je cítit vášeň, kterou nám předávají. V Realu byly jen části tribun, kde se skutečně fandilo. V Arsenalu za vámi stojí celý stadion.

Může to být i důvod, proč do Premier League poslední dobou odchází tolik španělských hráčů?
Taky. Podle mě Premier League zůstává nejlepší soutěží světa, proto se nedivím nikomu, kdo si ji chce zkusit. Zatímco Španělsku dominují Real Madrid, Barcelona a Atlético Madrid, v Anglii najdete řadu silných mužstev. Před každým víkendem víte, že vás čeká těžká bitva o body, a to poznání vás zoceluje. Španělé těm bitvám dodávají atraktivitu a šmrnc. Ať je to Santi Cazorla, Fernando Torres, David Silva, Álvaro Negredo, Juan Mata a další.

Svým technickým pojetím se španělské legii blížíte, ale zeptáme se na jinou věc. Není to příliš zavazující, že jste nejdražším fotbalistou, kterého kdy Arsenal koupil?
Je to čest a veliká zodpovědnost. Pokud za vás klub zaplatí takový balík peněz, máte výjimečné povinnosti. Tím spíš, že žijeme v době, kdy mnoho průmyslových odvětví bojuje o finanční přežití a spousta lidí je nezaměstnaných. Fotbalisté musí mít na paměti, jaká je jejich role. Bavit diváky, neztrácet pokoru, nezevšednět, pracovat naplno. Proto jsem pyšný, že můžu nosit právě dres Arsenalu, jehož fanoušci jsou srdcem svého klubu.

Nejste jediný Němec v Arsenalu. Je to pro vás velká výhoda, že máte v mužstvu Lukase Podolského a Pera Mertesackera? Radili vám, jak to v Londýně chodí?
Možná mi to nebudete věřit, ale já ani neměl čas, abych jim před přestupem zavolal. Všechno se seběhlo hrozně rychle. Kluky znám z reprezentace, takže jsem si byl jistý, že si vyhovíme. Jedno je jisté: když máte v zahraničním klubu krajany, leccos je pak snazší. Mrzelo mě jen to, že si Poldi v srpnu zranil stehenní sval, takže jsem si na jeho finty musel počkat.

Pojďme od Podolského k hlavním světovým esům. S Cristianem Ronaldem jste nastupoval, proti Lionelovi Messimu jste hrával. Který z nich je lepší?
Nejprve mi dovolte, abych se před oběma poklonil, protože jsou fantastičtí. Ale kdybych měl vybrat toho nej, řeknu Cristiana. Byl jsem vedle něj a sledoval, jak se zlepšuje každý den. To je něco neskutečného, jak tvrdě na sobě pracuje. On o sobě ví, že je mimořádný, přesto maká jako nikdo jiný. Myslím, že si zaslouží Zlatý míč pro nejlepšího hráče roku.

Příští rok bude na Zlatý míč kandidovat hlavní hvězda mistrů světa. Tak to přece vždycky bývá, když jsou v sudých letech velké turnaje. Už myslíte na šampionát?
Zrovna teď se koncentruju na Arsenal a na ligovou sezonu. Ale někde v hlavě mi bliká kontrolka, za kterou se skrývá brazilská výzva. S láskou vzpomínám na světový šampionát v Jižní Africe i na loňské Euro. Tyhle turnaje přinášejí zážitky na celý život a doufám, že podobně povedený bude i šampionát příští rok. V Brazílii to bude fantastická party.

A zlatá otázka na závěr: může Německo dobýt světový trůn?
Myslím, že máme stejnou šanci jako jiní favorité. Mnohokrát už jsme dokázali, že s naším týmem se musí počítat. Jasně, Brazílie bude doma odhodlaná, ale ustojí ten šílený tlak? Pokud ne, jsou tu další týmy, které sní o titulu. My, Argentinci, Španělé, Nizozemci, Italové... Víte, pořád mě štve, že jsme se loni nedostali do evropského finále, proto pevně doufám, že se nám v Brazílii podaří odveta.