Utkání s Villarrealem, našim soupeřem ve čtvrtfinále LM, se blíží, a tak si není na škodu připomenout kariéru Roberta Pirese v Arsenalu, který v londýnském klubu působil šest let a nyní působí na straně soupeře.

Robert Pires je odchovancem francouzských Mét a v seniorském týmu debutoval v roce 1993 proti Olympique Lyon. V 6 letech strávených ve Francii odehrál 162 utkání, celkem 43x skóroval a navíc získal s klubem ligový pohár. V roce 1998 se poprvé stěhovaů - odešel totiž za 5 milionů liber do Olympique Marseille. Jenže v první sezóně Olympique utekl titul o 1 bod a druhá sezóna mu kvůli osobním problémům nevyšla.

V roce 2000 vyhrál Arsenal souboj s Realem Madrid a Juventusem Turín právě o služby tohoto záložníka. Francouz měl v Arsenalu nahradit Marca Overmarse, který přestoupil za částku 25 milionů liber do Barcelony. Jeho začátky v Arsenalu nebyly vůbec lehké, nemohl se totiž adaptovat. Postupem času se ale začal projevovat ve skvělé formě, jakou se prezentoval Métách. V FA Cupu v zápase s Tottenhamem vstřelil Pires jediný gól, který Arsenal posunul do finále. Ve finále ale Arsenal podlehl Liverpoolu 1:2.

V sezóně 2001/2002 se Robert Pires plně adaptoval do stylu anglické hry a odehrál v dresu Arsenalu jednu ze svých nejlepších sezón. Vstřelil několik krásných branek, například v zápase s Middlesbrough či Aston Villou. V téže sezóně byl také zvolen nejlepším hráčem Arsenalu. Kanonýři tehdy vyhráli ligu, ale Francouz poslední dva měsíce z důvodu zranění neodehrál.

Po dlouhé pauze se Pires vrátil v listopadu roku 2002, kdy se objevil na lavičce náhradníků v zápase Champions League proti AJ Auxerre. Na počátku sezony měl opět problémy s formou, ale do té se rychle dostal. V sezóně odehrál 26 utkání a vstřelil 14 branek. Sezónu zakončil vstřelenou brankou ve finále v FA Cupu proti Southamptonu.

V sezóně 2003/2004 Gunners neprohráli jediný zápas. Arsenal byl tedy prvním anglickým klubem, kterému se to podařilo po 115 letech. Právě Pires s Henrym byli nejdůležitějšími hráči Gunners - oba v součtu vsítili 57 branek.

V sezóně 2004/2005 od Roberta čekali fanoušci rozhodně více, a dávali mu to i jasně najevo. Jenže tak neúspěšná sezóna to pro něho nebyla, vyvrcholila hlavně třetím místem v žebříčku střelců v Premiership. První byl jeho kolega z týmu Thierry Henry a druhý Andy Johnson z Crystal Palace. V téže sezóně navíc Pires s Arsenalem získal Ligový pohár. Arsenal porazil ManUtd na penalty, Pires byl střídán v druhém poločase Eduem.

Sezóna 2005/2006 byla pro Pirese klíčová. S Arsenalem jednal o nové smlouvě, kterou chtěl samozřejmě minimálně na dva roky. Jenže politika Arséna Wengera byla a stále je jasná - hráčům nad 30 let nabízet jen jednoletou smlouvu. Pires jednoletou smlouvu přijal. Francouzovi ale sezóna moc nevyšla - na pravém a levém křídle se totiž střídal s Freddiem Ljungbergem, Jose Antoniem Reyesem a Alexem Hlebem.

Poslední zápas Pires odehrál ve finále Champions League v roce 2006 proti Barceloně. Na začátku utkání dostal červenou kartu Jens Lehmann a navíc se kopala penalta. Arsene Wenger tedy musel poslat do brány Manuela Almuniu a to za jednoho hráče z pole - a stal se jím právě Robert. Piresovi se to samozřejmě nelíbilo. Nemohl uvěřit, protože to bylo finále Ligy mistrů, později se ukázalo, že to bylo i jeho poslední utkání za Arsenal, hrál před svými fanoušky a navíc - na utkání se byl podívat celý jeho rodinný klan.

Další Piresův krok směřoval do Španělska, do týmu z malého městečka - Villarrealu. Svůj přestup okomentoval tím, že více zápasů proseděl na lavičce, než odehrál.